Letošní prvňáčci za pár dní dostanou od svých učitelů a učitelek své první pololetní vysvědčení. Bohužel nejtypičtější otázka v tomto období zní: „Budeš mít samé?“ Jako by nebylo nic důležitějšího než, aby dítě mělo na vysvědčení jedničky od shora dolů. Ne všechny děti mají schopnosti a nadání, aby mohly být takto ohodnoceny, přesto mohou být výbornými pozornými žáky, kteří se snaží, co jim síly stačí. Jak tedy co nejlépe přistupovat ke školním výsledkům i v okamžiku kdy se dítěti nedaří dosahovat výsledků, které byste očekávali?
Velká životní změna!
Už jen samotný nástup do školy je pro děti velkou životní změnou. Teprve teď jim začínají ty opravdové povinnosti a končí období nekončících her. Na dítě jsou kladené určité nároky ohledně dosahování studijních výsledků, musí se sžít a autoritou v podobě učitele a také s celým kolektivem dětí, což pro stydlivé děti, které do kontaktu s jinými dětmi dosud příliš nepřišly, může být značně vyčerpávající. Když se pak všechny tyto faktory sečtou, není divu, že ne všechny děti si s nástupem do školy poradí hravě. Matky pak na nich doma mohou pozorovat určité změny chování, děti bývají zamlklé, ráno nechtějí nechat matku odejít a ve škole pak mohou být plačtivé či své strachy přemění například do opakované bolesti bříška.
Co je skryto za známkou?
Není dvojka jako dvojka. Pro dítě nadané tato známka může být znamením, že mohlo podat lepší výkon, třeba jen tentokrát svou práci odbylo. Kdežto například pro dítě s poruchou učení může být dvojka skvělou známkou, na kterou se velmi nadřelo. A vy jako rodič, byste měli být schopni posoudit, jaké má vaše dítě možnosti a podle toho rozklíčovat, zda je daná známka úspěch či mohl být výsledek lepší. A tak v některých případech můžete dítě za trojku pokárat a naopak jiné dítě za odvedenou práci pochválit. Je důležité, aby i dítě bylo spokojeno samo se sebou, aby si samo dokázalo uvědomit, zda pro kvalitní výsledek udělali, co bylo v jejich silách.